Nová Radikála
Blog navazující na projekt radikala.cz, webovou galerii a magazín (2003-2008), věnované problematice autenticity v současném výtvarném umění.
sobota 4. prosince 2010
Video z vernisáže výstavy Jiřího Surůvky a Květy Monhartové v galerii Sam83
S radostí sdílím video z poslední vernisáže v galeri Sam83 v České Bříze, jíž jsem měl to potěšení se osobně zúčastnit. Bezprecedentní případ Radikální galerie. Miluju! :-)
pátek 3. prosince 2010
Proč znovu navazovat? Je na co?
Když už se na stránkách Radikály dlouho neobjevila nová virtuální výstava a nepřibyl nový článek ve webovém magazínu, bylo jasné, že projekt přinejmenším usnul. Uspala ho nedostatečná zpětná reakce, potrava pro iniciativu, jejíž energetické i určité finanční dotace zůstávaly naproti tomu pevně dané.
Ještě asi rok jsem nechal Radikálu aktivní, nezměněnou, i když jsem do ní nijak nepřispíval. Nechtělo se mi tyto plody několika let své práce likvidovat, na nějakou obměnu zastaralého nefunkčního systému a "redesign" jsem neměl dost energie. Kde je malá motivace, musí být velký přebytek energie. Místo toho se dostavil finanční úbytek a při ořezávání nepotřebných výdajů došlo i na webhosting a doménu Radikály.
Nedlouho poté, co zmizela ze světa, spolu se všemi rozhovory, fotkami z vernisáží a příspěvky, se tu a tam vynořil povzdech, jaká je to škoda, často z míst, odkud bych to nečekal. Například Denisa B. mi řekla, že na stránkách Radikály se poprvé setkala s Jirkou Ptáčkem a že je to škoda, že to mělo smysl, Pavel P. navrhoval umístit na jeho server alespoň archiv.
V říjnu 2010 došlo v naší umělecké skupině Svitava k výměně Lukáše Karbuse za Danielu Mikuláškovou, činorodou umělkyni, která i při výchově svých dvou dcer neúnavně vytváří působivé obrazy vyšívané barevnými bavlnkami a má neustále puzení a energii, potýkat se se životem a tvorbou. Po nesnázích a nepříjemnostech s nějakou galerií Daniela prohlásila, že by chtěla provozovat nějaký vlastní prostor, kam bysme si vybírali lidi na výstavy. Vzpomněl jsem si na Radikálu a energii, jakou jsem musel věnovat byť jen výběru obrázků, které publikovat, od autorů, kteří se mi ozvali z anonymního světa Internetu se svým uměním. Na neustálé pochybnosti, narážející na ambice dělat to dobře nebo alespoň nezveřejňovat úplné kraviny.
Pověděl jsem jí o tom a myslím, že z našeho rozhovoru vznikl nápad znovu navázat na pět let nějakého úsilí, archivovaného pod mojí doménou zde.
Jestli je na co navazovat posuďte sami. Určitá suma materiálu by tu byla. Snažil jsem se, ale profesionální výkon to není ani po grafické ani po žurnalistické stránce. Možná právě to působí jaksi roztomile. Každopádně nejzávažnější zjištění, odpověď na primární otázku, kvůli které Radikála vznikla (obstojí autentické výtvarné umění i bez začlenění v síti vztahů a renomé?) zní asi takto: Úspěch ve výtvarném umění je hra, jejíž pravidla jsou právě daná budováním renomé v síti vztahů a známostí. Určitá kvalita je zde podmínkou, nicméně existuje silný vliv trendů, jejichž následování nemusí být právě vůbec autentické. A především: jde to i jinak. Je možné dosáhnout dosažení i mimo pravidla hry. Je dobré, když nás malování baví a máme (si) jím co říct. Takže s chutí do toho...
Ještě asi rok jsem nechal Radikálu aktivní, nezměněnou, i když jsem do ní nijak nepřispíval. Nechtělo se mi tyto plody několika let své práce likvidovat, na nějakou obměnu zastaralého nefunkčního systému a "redesign" jsem neměl dost energie. Kde je malá motivace, musí být velký přebytek energie. Místo toho se dostavil finanční úbytek a při ořezávání nepotřebných výdajů došlo i na webhosting a doménu Radikály.
Nedlouho poté, co zmizela ze světa, spolu se všemi rozhovory, fotkami z vernisáží a příspěvky, se tu a tam vynořil povzdech, jaká je to škoda, často z míst, odkud bych to nečekal. Například Denisa B. mi řekla, že na stránkách Radikály se poprvé setkala s Jirkou Ptáčkem a že je to škoda, že to mělo smysl, Pavel P. navrhoval umístit na jeho server alespoň archiv.
V říjnu 2010 došlo v naší umělecké skupině Svitava k výměně Lukáše Karbuse za Danielu Mikuláškovou, činorodou umělkyni, která i při výchově svých dvou dcer neúnavně vytváří působivé obrazy vyšívané barevnými bavlnkami a má neustále puzení a energii, potýkat se se životem a tvorbou. Po nesnázích a nepříjemnostech s nějakou galerií Daniela prohlásila, že by chtěla provozovat nějaký vlastní prostor, kam bysme si vybírali lidi na výstavy. Vzpomněl jsem si na Radikálu a energii, jakou jsem musel věnovat byť jen výběru obrázků, které publikovat, od autorů, kteří se mi ozvali z anonymního světa Internetu se svým uměním. Na neustálé pochybnosti, narážející na ambice dělat to dobře nebo alespoň nezveřejňovat úplné kraviny.
Pověděl jsem jí o tom a myslím, že z našeho rozhovoru vznikl nápad znovu navázat na pět let nějakého úsilí, archivovaného pod mojí doménou zde.
Jestli je na co navazovat posuďte sami. Určitá suma materiálu by tu byla. Snažil jsem se, ale profesionální výkon to není ani po grafické ani po žurnalistické stránce. Možná právě to působí jaksi roztomile. Každopádně nejzávažnější zjištění, odpověď na primární otázku, kvůli které Radikála vznikla (obstojí autentické výtvarné umění i bez začlenění v síti vztahů a renomé?) zní asi takto: Úspěch ve výtvarném umění je hra, jejíž pravidla jsou právě daná budováním renomé v síti vztahů a známostí. Určitá kvalita je zde podmínkou, nicméně existuje silný vliv trendů, jejichž následování nemusí být právě vůbec autentické. A především: jde to i jinak. Je možné dosáhnout dosažení i mimo pravidla hry. Je dobré, když nás malování baví a máme (si) jím co říct. Takže s chutí do toho...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)